Pokora není omezující stav, pouze poskytuje obzor mému pinožení a snažení, nutí mne přemýšlet o důsledcích mého konání. Nepokorný člověk si měří svět sám sebou a vytváří si falešný horizont pro své skutky. JÁ vím, JÁ mohu, JÁ chci, JÁ mám právo…! Lidský život je proces poznávání: NEVÍM, ale chci poznat, NEUMÍM, ale chci se naučit, NECHÁPU, ale snažím se pochopit. Uznat své omyly, neznalost, neprosazovat jen svou pravdu, to přece není psovské. Psovská je pouze tupá poslušnost nemyslící "cvičené opice". Mohu pokorně uposlechnout zcela nesmyslného příkazu – ale mám přece svobodnou vůli (a tu si umí prosadit i oddaný pes!) hloupé a zlé a svědomí odporující skutky nevykonat.
Nejsem praktikující věřící, mám jen svoji pokoru a jsem ráda, že schopenhauerovská namyšlenost je mi (doufám) cizí. Být pokorná pro mne neznamená být slabá.Já vím, že šlo jen o tajenku křížovky, ale i to bývá někdy myšlenka hodná pozoru.
Ještě jeden závěr z tohoto citátu pro mne vyplývá – lépe se seznámit se Schopenhauerem a jeho filozofií.