Začíná to Kollárovou Slávy dcerou – to mně nebralo, ale četla jsem dál.Následoval Čelakovského Pocestný, za chvilku jsem si ho broukala na známou melodii. Pak Toman a na jelínku lesní panna, úryvky z Máchova Máje, Erbenova Polednice – pročítala jsem potichu a rychle. Němcové Ženám českým jsem vlastně přeskočila.
Pak to přišlo – K.H. Borovský – epigramy – a už jsem to četla nahlas – třeba Meč a kalich :
"Proč byly husistské rvačky? Rozhodnou se nimi mělo . Má-li se jíst boží tělo s omáčkou – či bez omáčky."
Pak Nerudova Dědova mísa – čili můj život časem, Hálkovo Nekamenujte proroky (" neb pěvci jsou jak ptáci, kdo hodil po něm kamenem, k těm víc se nenavrací"). A zase si hlasitě zpívám s Hejdukem a Dvořákem: " když mnee staráa maaatka…."
A co teprv Štěstí – co je štěstí? Či ona Křišťálová studánka pana Sládka (ne toho republikána!).Vrchlického Jarní romanci už úplně hřímám.
No a pak mně dostal Antonín Sova : "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?" A už kdos hraje na hoboj a taky na violu – to se ozval Karel Hlaváček.
Gellner a Perspektiva:" Má milá , neplakej, život už není jinakej.. A všichni mi lhali, všichni mi lhali.."
A přichází Wolker – Pokora ( čili Stanu se menším a ještě menším )….. a nakonec Umírající : "Smrti se neboj, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého."
Konec, ticho. A pak mi to došlo …je vlahá únorová noc, mám otevřené okno a pod ním jsou pokoje pacientů, kde se taky možná nespí a větrá….Ne, nikdo netleskal ani nenadával. A mně se krásně usínalo.
Tu knihu vydalo MAYDAY publishing s.r.o. 2007, vybral a sestavil Tomáš Novotný