Jenomže včera jsem na demonstraci byla zase.Tentokrát před Úřadem vlády.A pocity?
Lehce smíšené – někdo byl věcný, řekla bych i objektivní – někdy to bylo i lehce vtipné – např. řeč Milana Kubka, který vybral velmi aktuální slova dnešního předsedy vlády, která M.T.pronesl na obranu zdravotníků při předvolebním projevu před posledními volbami do parlamentu, ale objevily se i názory, které nesdílím – např. sentimentálně laděný příspěvek slovenského odborového předáka o "tých, čo nemali na poplatok za lieky a odcházali od táry bez životne nezbytných medikamentov, či čakajúc na temín operácie skôr zomreli".Trapná byla – podle mne – věta předsedy Sdružení pacientů, že řešení zdravotnických problémů přijde s odchodem ministrů KDU-ČSL a strany Zelených.
A že se k tomu přimotají i zástupci anarchistů, ČSNS či antiradaristů nebo Mladých komunistů, tomu se asi nedá zabránit – to je kolorit podobných akcí.
Navíc vím, že adresát – vláda – demonstraci vůbec nebere vážně- politika se přece nedělá na náměstí(čku).
Jo – a můj vlastní názor?Myslím, že privatizace zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic není nejlepším lékem na choroby, které obor má.A to byl můj důvod, proč jsem na tu demonstraci před prázdnou Strakovku šla.